OSTROV SAAREMAA, ZELENÝ KLENOT BALTU

Publikoval Libor Drahoňovský v

K Estonsku patří kromě půldruhé tisícovky drobných ostrůvků několik větších ostrovů, jejichž idylický kolorit umocňují nádherné skalnaté útesy, větry bičované písečné nebo kamenité pobřeží, převážně borové lesy, spousta jalovce, osaměle rostoucí listnáče i jehličnany v polích a na loukách a volně se pasoucí stáda krav. Někteří lidé dodnes obývají malebné dřevěné domky, které jakoby se vynořily přinejmenším z předminulého století. Tu a tam udržované střechy z rákosí nejsou ukazatelem chudoby, ale lásky ke staré architektuře i za cenu, že celková údržba vyjde docela draho. Život na těchto ostrovech jakoby plynul o poznání pomaleji, někdy se i zcela zastavil. Místní folklór ještě zcela nevymizel a udivující je rovněž obrovský počet pamětihodností.

Trajekt na ostrov Saaremaa

Největším z těchto ostrovů je Saaremaa, kde na rozloze něco přes 2700 km čtverečních žije celkem pětatřicet tisíc obyvatel. Mezi ostrovy v Baltském moři je čtvrtý největší a co se hustoty obyvatel týče, dostal se v zemích bývalého Sovětského hned na druhé místo po Sachalinu.

Saaremaa mne uchvátil již během první cesty roku 1999 svojí jedinečnou atmosférou, spoustou památek i přírodními krásami. A nezklamal ani o dvacet let později. Setkávám se tu vždy s obrovskou srdečností místních obyvatel, o kterých sami Estonci ve vnitrozemí říkají, že na rozdíl od nich jsou vřelejší a také méně uspěchaní. Jakoby se tu čas zastavil.

Typické louky a jalovce na Saaremaa

Z vlastní zkušenosti mohu dále potvrdit, že se tu dá skvěle stopovat. Například v roce 2019 mi zastavil místní rodák Tony, který odložil své pracovní aktivity i plánované návštěvy přátel, abychom dva dny v jeho komfortní dodávce křížem krážem procestovali celý ostrov. A to jsem se s ním musel ještě dlouho handrkovat, než si vzal alespoň peníze na benzín. Díky Tonymu jsem se snadno dostal i na ta nejodlehlejší místa, mimo jiné na nejvyšší bod ostrova ve výšce 50 metrů nad mořem. Zde stojí rozhledna s pozoruhodným výhled na rozsáhlé lesy rozprostírajících se do všech světových stran.     

Výhled z rozhledny na nejvyšším bodě Saaremaa
Kamarád Tony mi obětavě provedl po spoustě zajímavých míst ostrova

Někdy se ostrovu říká staré Estonsko. Lidé tu mluví svým vlastním dialektem estonštiny a z generace na generaci se tradující dávné mýty. Zatímco na estonské pevnině se vyprávějí báje o synu Kalevově, na Saaremaa se předávají legendy o Velkém Tõllovi (Suur Tõll).

SAAREMAA A LEGENDY

Velkém Tõllovi, bohatýru a zemědělci zároveň, který své fyzické síly nelituje na obranu obyvatel ostrova před nepřáteli. S trochou nadsázky lze říci, že je to takový saaremský Krakonoš, na rozdíl od něhož ale miluje pivo, zelí i saunování. Je natolik velký, že bez problému přebrodí moře, aby na sousedním ostrově Hiijumaa návštívil svého bratra Leigera. V legendě se často objevuje motiv kamene. Tõllovi nečiní potíže odstranit ze svého pole balvany, které tam naházel zlomyslný Vanapagan. Soutěží v házení kamenů s Kalevipoegem. Pochovává svoji zkamenělou ženu v kamenné rakvi a sám po své smrti zkamení. Nad jeho bezvládným tělem a hlavou useknutou rytířem z nepřátelského vojska, vyrůstají dva pahorky. Podobně jako v legendě Blanických rytířích Velký Tõll je ochoten vstát z mrtvých a pomoci ostrovanům, až jim bude nejhůře a nebudou schopni odolat přesile nepřátel. Jednoho dne děti bohatýra z hrobu schválně probudili. Ten po té, co zjistil, že byl oklamán planým poplachem, znovu zemřel a už prý nikdy saaremským na pomoc nepřijde. 

Zajímavá skulptura bájného saaremského rodáka a jeho manželky Pirit zdobí od roku 2004 mořské pobřeží v Kuressaare

Roku 1959 vyšla legenda o Velkém Tõllovi knižně díky estonskému spisovatelovi Enno Raudovi v osmdesátých letech minulého století natočil estonský režisér Rein Raamat animovanou pohádku, která navzdory zdařilému uměleckému pojetí sklidila především u sovětské cenzury značnou kritiku kvůli líčení krvavých scén. Neméně krutých, než které lze spatřit u Želv Ninja. Dějiny ale rozhodně krvavými událostmi ostrov Saaremaa neminuly.

Zajímavá skulptura bájného saaremského rodáka a jeho manželky Pirit zdobí od roku 2004 mořské pobřeží v Kuressaare. Oba se s elánem dřou s lodí plnou ryb. Ve vesničce Ninase se zrodil zajímavý nápad ztvárnit tyto postavy ve svatebním kroji úpravou dvou starých větrných mlýnů.

Zpodobení Velkého Tõlla z bývalého větrného mlýna
Maželka Velkého Tõlla, Pirita

ÚTESY NA SAAREMAA, NÁDHERNÝ ÚSEK BALTSKO-LADOŽSKÉ TERASY

Severní pobřeží ostrova lemují skalnaté útesy, jedny z mohutnějších a nejhezčích v celém Estonsku. Jsou součástí tzv. baltského klintu neboli ladožsko-baltské terasy. Jedná se o stovky kilometrů dlouhý, občas přerušovaný pískovcový práh. Začíná u švédského pobřeží a prochází nejprve dnem baltského moře. Nad mořskou hladinu začíná vystupovat při severních okrajích ostrovů Saaremaa a Muhu. Po té tvoří velkou část pobřeží pevninského Estonska. Místy od moře odklání a vytváří tak táhlý terénní výstup o výšce několika desítek metrů. V rovinatém Estonsku není ale taková výška rozhodně zanedbatelná a přišla vhod při zakládání hradů v Tallinnu, Rakvere i v Narvě.

Podvečerním sluncem nasvícené útesy na severním pobřeží Saaremaa (lokalita Panga)
Útesy na severní pobřeží Saaremaa (lokalita Panga)

Klint dále pokračuje vnitrozemím Ruska až k Sankt Petěrburgu. I tady byl využit pro středověké pevnosti v Ivangorogě a v Koporje a Petrovi Velikému přišel vhod při zřizování úchvatného systému kaskád a fontán před svým letním palácem v Petrodvorci.

O původu klintu existuje mezi geology několik teorií. Někteří jeho vznik dávají do souvislosti s tlakem hrany severního ledovce, jiní se domnívají, že se jedná o břeh původního moře.

Ke skalnatým útesům na Saaremaa jsem záměrně přijel v podvečer, kdy k západu schylující se slunce do oranžova nasvítilo jinak poněkud bledé stěny hrubozrnného pískovce. Pak zašlo za horizont v doprovodu vysoko k nebesům vypínajících se červánkům.

Pohled od útesů Panga k červánkům zapadajícího slunce
Severními větry často bičované borovice nad útesy Panga

KRÁTERY METEORITŮ

Někdy v polovině druhého tisíciletí před naším letopočtem dopadlo na ostrov osm meteoritů. Zůstaly po nich dodnes patrné krátery, z nichž největší Kaali järv přesahuje stometrový průměr a po jeho zatopení vzniklo krásné jezírko s lekníny. Explozí vzniklý obvodový val lemuje zídka z balvanů s mechem a vzrostlé listnáče. Poklidná, až trochu tajemná atmosféra jakoby chtěla napovědět, že v minulosti se jezírko považovalo za posvátné. Šperky nalezené archeology na jeho dně jsou zřejmě dávnými obětními dary. Během dne sem v posledních letech přijíždí stále více a více turistů, proto jsem si toto malebné místo nejvíce oblíbil až v podvečer, kdy již bývá liduprázdné.

Pád meteoritu, který na Saaremaa sežehl les v okolí několika kilometrů, nezůstal současníky bez povšimnutí. Nevšední událost pronikla do pověstí a mýtů tradovaných nejen na Saaremaa, ale i na pevnině v Estonsku a ve Finsku.  

SAAREMAA, OSTROV STAROESTONSKÝCH HRADIŠŤ A KŘIŽÁCKÝCH KOSTELŮ

Křovisky a vysokou travou zarůstající mohutná kruhovitá hradiště s mohutnými valy z kamene, písku a zeminy pamatují časy dávné slávy raného středověku, kdy saaremští bojovníci coby piráti bývali postrachem pobřežních vsí a měst Skandinávie. O nezávislost a svobodu ostrované přišli ve 20. letech 13. století, kdy jejich území obsadil řád mečových rytířů šířících křesťanskou víru mečem a ohněm. Dřevěná hradiště navzdory mohutným valům neodolala lépe vyzbrojeným křižákům. Pod nátlakem pokřtění Saaremští se marně pokoušeli nadvládu nezvaných novousedlíků svrhnout během dvou povstání provázených mimo jiné návratem k původním pohanským kultům. První se odehrálo na počátku 60. let 13. století, druhé následovalo o osm desetiletí později, kdy se ostrované roku 1344 připojili k rozsáhlému vzbouření estonských kmenů na pevnině, které vypuklo již v předchozím roce. Jeho název lze do češtiny přeložit jako povstání noci sv. Jiří, neboť započalo ve svátek tohoto světce 23. dubna. Konflikt vzplál s neskutečnou prudkostí a dle odhadu historiků si vyžádal tisíce obětí jak na straně Němců, tak Estonců, dále zhruba jednoho tisíce ruských bojovníků ze Pskova, kteří povstalcům přišli na pomoc.

Staré hradiště nedaleko vsi Püha

 Kdo je na ostrově pánem, dávaly od této doby kromě gotických kostelů jednoznačně najevo křižácké hrady Arensburg v Kuressaare a Soneburg (estonsky Maasilinn) nedaleko současné osady Orissare. Řád mečových rytířů si ponechal území severozápadě a jihovýchodě ostrova, zatímco zbývající část postoupili nově zřízenému biskupství Saare-Lääne (něm. Osel-Wiek). Biskupové sídlili povětšinou na hradě v Hapsalu na estonské pevnině, avšak později upřednostnili hrad v Kuressaaree.

Hrad v Kuressaere ze 14. století, jeden z nejlépe dochovaných hradů v celém Pobaltí

Tento honosný, i když poněkud strohý Arensburg se dochoval v téměř nezměněné podobě a patří tak k nejhodnotnějším ukázkám hradní architektury v celé Evropě. Na náročné výstavbě takové pevnosti se museli podílet nejen ostrované, ale i lidé z pevninské části biskupství. Roku 1559 přestoupil biskup Johannes Munchhausen k luterství a Arensburg s celým panstvím prodal Dánům, kteří v 1. polovině 17. století opevnění vylepšili. Roku 1684 se novými kupci stávají Švédové, kteří kolem hradu postavili dodnes dochované bastiony. O čtyřiadvacet let později v době Severní války morem oslabená švédská posádka předala hrad ruskému vojsku. Jestliže konflikty mezi Ruskem a Švédskem v šestnáctém až osmnáctém století zničily většinu hradů v Pobaltí, Arensburg v Kuressaare se díky odlehlé poloze a přízní osudu stal světlou výjimkou.  

Honosné hradní místnosti v Kuressaare

Gotické kostely na Saaremaa představují mimořádně cenné ukázky středověkého stavitelství, přičemž značnou měrou vycházejí z architektury jednotlivých německých regionů, odkud němečtí kolonisté a jejich stavitelé pocházeli. V některých architektonických detailech prozrazují vliv, ne-li přímou účast stavitelů z Gotlandu. Na tomto švédském ostrově se nachází téměř stovka gotických chrámů, z nichž si rovněž mnohé udržely svůj starobylý ráz. Pozoruhodný je nejen obdobný vzhled těchto staveb na obou ostrovech, ale také není bez zajímavosti, že Saaremaa měří o pouhých dvaasedmdesát kilometrů čtverečních méně.

Křesťanské svatyně ve vsích Valjala, Karja, Kaarma a Püha se nacházely pod biskupskou správou, zatímco v Pöide a Kihelkona podléhaly přímo svrchovanosti řádu německých rytířů. Přestože se gotické kostely na Saaremaa nacházejí ve vsích, vyrovnají se svými rozměry i architektonickým provedením chrámům v Tallinnu a Rize. Kromě toho nikde jinde v Estonsku, ani v pobaltských státech jich nenajdeme tolik tak blízko sebe jako právě zde. Zub času, který na Saaremaa prý plyne pomaleji, jim neubral nic na kráse, ale naopak dodal patinu starobylosti. Povětšinou zůstaly ušetřeny ničivých válečných konfliktů a skromnost místních obyvatel nežádala žádné pozdější honosné a předimenzované oltáře či necitlivé předělávky interiérů.

Další podobné cestovatelské články naleznete zde v blogu.

Kategorie: CIZINA