ORLÍK ČÁSTEČNĚ VYPUŠTĚN, (2019/2020), NÁVRAT ZMIZELÝCH ŘEK
Od podzimu roku 2019 do předjaří roku následujícího poklesla hladina na Orlíku o více než deset metrů. Důvodem byly stavební práce na lodním výtahu hráze. Takový úbytek vody částečně obnažil stráně a skály, na posledních několika kilometrech přehradního jezera i původní koryto Vltavy a Otavy. Po více než půl století se na světlo světa opět opět vynořily základy domů zaniklých vsí, staré jezy, úseky bývalých silnic i celé kilometry šífařské stezky z pečlivě poskládaných kamenů, po nichž klapala koňská kopyta vláčejících lodě proti proudu Vltavy.
Tuto podívanou jsem si nechtěl nechat ujít a tak jsem od ledna do března roku 2020 podnikl k částečně vypuštěnému Orlíku několik výletů. Kvůli povětšinou krkolomnému terénu jsem pokaždé jsem zvládl projít jen kousek vltavského či otavského břehu. Nakonec jsem se musel smířit s tím, že mnohá místa snad stihnu prozkoumat až příští zimu, kdy se odpouštění Orlické přehrady plánuje znovu.
Vltava i Otava částečným vypuštěním Orlíku jakoby dočasně oživly, doslova se vzkřísily ve své kráse i vznešenosti. Proto se těžce smiřuji s myšlenkou, že za několik málo měsíců nádhernou přírodní scenerii říčního údolí, včetně šífařské stezky i obou jezů, které jsem dnes viděl, znovu pohltí vody přehradní nádrže. Zajímavá místa a jednotlivé úseky vltavských a otavských břehu povypuštěného Orlíku popisu v následujících kapitolách.
